Klárky

Klárky

Cib, cib, cibulenka,
mák, mák, mákovenka,
když jsem malá bejvala,
na peci jsem sedala,
drobné ryby do huběnky dávala.
Ty se, holka, ty se vdé 
a ty na mne nečeké.
Já se vdávat nebudu, aj mládence pozbudu.

Co ten náš král za královnu dostal,
jako by ji vymaloval, vypsal.
Do tanečka jak by vyplynula
a do práce jak by neuměla.

Královno milá, král tebe volá,
abys k němu vyšla, nebyla tak pyšná,
jako já sama.
Královna nešla, poslala posla:
Ach ty milý posle, spravuj to tak dobře,
jako já sama.
Posel spravoval, sobě namlouval
tu hezkou děvečku v růži, ve věnečku
sobě namlouval.

Hasa, hasa, má králenko, hasa,
nechodívej do rathousa bosa,
pošlapou tě tvé bílé nožičky,
obuj sobě tvé milé střevíčky.